čtvrtek 30. července 2015

Růže ze zahrádky

od mojí babičky a dědy.Je jim dávno přes 80 a tu jejich energii bych jim mohla závidět.Jsou čilí a naprosto samostatní,pendlují neustále mezi bytem a zahradou v jižních Čechách.
Kytka ve mne vyvolala hodně vzpomínek na dětství.Jako dítě jsem musela jezdit na zahradu pomáhat s úklidem listí,sbírat úrodu a plít záhonky se zeleninou.A co bylo nejhorší,byl pravidelný úklid,třeba mytí oken a dveří.Kdyby někdo uměl číst mé myšlenky,asi by se divil:-)).Pamatuji si,že přibližně kolem 13 let jsem to ale vážně nenáviděla.Bohužel jsem nejstarší ze sourozenců a tak,když babička zavolala,že je potřeba pomoct,padlo to na mne...
Jednou bylo to na podzim,dozrála jablka a hrušky a tak se jelo vlakem sesbírat něco z úrody a dovézt domů.Dostala jsem na záda batoh snad z první světové války,zelený s koženými řemínky a popruhy,kompletně narvaný ovocem.Musela jsem ho nasadit tak,že batoh byl na stole,já se zapřáhla a v předklonu s klepajícíma se nohama jsem vyrazila směr nádraží.Naštěstí to nebylo zas tak daleko.Horší to bylo v Praze .Z Vršovického nádraží je to k tramvaji řádný kus a já měla ty ramenní popruhy úplně zařízlé v ramenou,chtělo se mi brečet,vzteky a fakt jsem byla vysílená.Čekání na tramvaj bylo hrozné,protože jsem si tu tíhu nemohla sundat, nebyla lavička a myslím,že bych ho už nenasadila.Když přijela tramvaj,přišourala jsem se ke dveřím a jak jsem chtěla nastoupit,zvedla jsem nohu a trošku se zaklonila a PADLA JSEM NA ZÁDA jak beruška.-).Ten batoh byl tak těžký,že mne to převážilo.Okamžitě z tramvaje vystoupili 3 páni a měli fakt co dělat,aby mne postavili na nohy.To byl trapas!...Dnes už mi to přijde vtipné,ale ve 13 se válet po peróně byl fat nezapomenutelný zážitek....-))...
Tenkrát jsem se zapřísáhla,že až budu mít děti,tak tohle jim rozhodně neudělám:-)...
Nicméně připouštím,že moje láska ke špinavým rukám a bolavý zádům asi někde tady začala....

4 komentáře:

  1. Jak já ti rozumím .-)Míšo hezký den.-)Věra

    OdpovědětVymazat
  2. Máš pravdu, tenkrát trapas, že by člověk zalezl metr pod zem a dnes úsměvná vzpomínka.
    Já mám vzpomínku, jak táta v neděli naložil plná kolečka hnojem a my se sestrou s tím hnojem museli přes celé město na zahrádku a samozřejmě po obědě, kdy všichni byli na procházce. Dnes se tomu se sestrami smějeme.
    Dnes mám zahrádku ráda, ráda se hrabu ve hlíně.

    OdpovědětVymazat
  3. Smraďošky jedou😊😊😊!Alenko,taky dobry zazitek☺.Člověka to zocelí...😃😃.

    OdpovědětVymazat
  4. Míšo každý asi v tomto věku zažil neskutečné "příkoří" :o))), které je v dospělosti tolik úsměvné.
    Hezké letné zážitky přeji.
    Ála

    OdpovědětVymazat

Předem si dovoluji poděkovat za Váš komentář.Nevkládejte sem prosím dotazy.V tom případě klidně použijte kontaktní formulář.Funguje to ☺.